Z KRONIKY MĚSTA

Naše městečko patří mezi nejstarší obce ve zdejším kraji. Již za doby Přemyslovců lákala úrodná půda Cézavské doliny podnikavé hospodáře k zakládání velkých dvorů s polním hospodářstvím. Také se zde rozvíjelo rybníkářství. Velmi úrodná půda při toku Cézavy jsou vlastně bývalá dna velikých rybníků, po jejichž zbytcích bychom ale dnes marně pátrali. Nejstarší záznamy mluví o pěti velkých rybnících v oblasti újezdských dvorů.  Začanský rybník byl z nich největší a vytrval nejdéle – až do roku 1834, kdy byl proměněn v úrodná pole. Újezdský rybník zpustl již během husitských válek, ale z rozkazu císaře byl opět založen v roce 1552 nad Újezdem, a svým rozsahem tehdy zatopil i částečně pole šaratických poddaných. Dnes již není ale po těchto dvou rybnících – stejně jako po rybnících Jezírko, Hranečník a Nadýmač ani památky. Pouze se tu a tam zachovaly hráze.

Druhou předností našeho města za starých časů bylo dobře prospívající vinařství. Poslední výběžek Drahanské vysočiny – Stará hora (306 m), byla na svých jižních stráních poseta samými vinohrady, které dnes doplňují ovocné sady. Vinné sklepy se však zachovaly dodnes. Újezdské vinice se datují již do roku 1391 a újezdské víno bývalo výborným a vyhledávaným nápojem. Svědčí o tom také zápis z roku 1465, kdy biskup Tas Černohorský pronajal užitky z chrlického panství jednomu modřickému úředníkovi, vymínil si však, „aby všechna vína, která v Modřicích a v Újezdě od našich desátkův přijdou, ty nám dovésti má lidem kázati.“

Jako všechny ostatní vesnice byl i Újezd tzv. poddanou vrchnostenskou obcí  a odedávna náležel olomouckému biskupovi. Během husitských válek Újezd značně zpustl. Vinohrady byly zanedbány a rybníky zrušeny. V roce 1465 bylo v Újezdě i s mlýnem – který byl považován také za lán, celkem 33 lánů, 8 obydlených chalup a 3 pusté. Z nich se vrchnosti platily předepsané dávky. Z vinic se pak dávalo viničné a desátky.

 

KDE SE VZAL TU SE VZAL ÚJEZD…  NEJSTARŠÍ DĚJINY…

…když přibližně v 11. století vznikaly nové obce, objížděla zřizovací komise dané území. Odtud vznikl pravděpodobně název Újezd nebo Újezdec (objezdit).

Náš Újezd patří k nejstarším osadám, jejichž existence je doložena písemně. V listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdika, v níž se popisuje církevní majetek na Moravě, se už v roce 1131 uvádí celá ves Újezdec jako příslušenství kostela. Olomoucký biskup Bruno ze Schauenburgu organizoval biskupské zboží do lén, kterými jednotlivé vsi uděloval šlechticům i prostým lidem, ta po jejich smrti byla vrácena církvi a opět přidělena, zpravidla potomkům zemřelého. Nejstarší dochovaná jména manů (nájemci léna) Újezda jsou Ratmír z Újezda z roku 1295 a Jakub z Újezda z roku 1318.

Teprve kolem roku 1320 byl vyhotovený kompletní seznam manů olomouckého biskupství. V Újezdě byli tehdy zaznamenáni jako manové: Svíček (Czwiczko) 2 lány, Svatomír 0,5 lánu, porybný Oldřich 1,5 lánu, Volfart 3 lány, kuchař Klement 1,5 lánu, Hartleb 1 lán ( lán – asi 73 metrů čtverečních), lékař Konrád 2 lány, rybář 1,5 lánu, farář 1 lán a rychtář 1 lán. Z tohoto seznamu je patrné, že u Újezdu byl už tehdy rybník a že usedlíci mohli své usedlosti od vrchnosti zakoupit. Pozemky byly rozděleny podle lánové soustavy, existovala samospráva a v nižším soudnictví podléhali újezdskému rychtáři. To, že se v seznamu vyskytují jména česká i německá, ještě neznamená národností směs přímo v Újezdě, protože někteří nájemci bydleli v Brně.

Z této doby také víme, že Újezd už měl farní kostel, a to znamená, že byl větší osadou.

Zbytek pozemků, který nebyl v držení manů, patřil přímo biskupovi. Tak se stalo, že roku 1388 zastavil biskup Mikuláš tvrz a městečko Modřice s příslušenstvím, k němuž patřil také Újezd, markrabímu Joštovi. V roce 1465 biskup Tas pronajal zboží chrlické, ke kterému patřil i Újezd, Matěji Rajsnarovi za 400 hřiven (hřivna – 0,25 kg) grošů ročně.

Doba předhusitská zanechala více informací o újezdských manech. V roce 1389 byli mezi nájemci biskupských statků Markvart, Heršík a Petr. O rok později Heršík pradal dvo dvory 1,5 lánu půdy a dva úroční podsedky za 100 hřiven grošů Martinu Brablecovi. To jen na ukázku tehdejšího hodnocení jmění. Za husitských válek ves zcela zpustla, byla však velmi brzy znova osazena.

Urbář biskupských panství z roku 1465 obsahuje popis Újezdu té doby: v Újezdu bylo 32 lánů a mlýn,  z nichž se úročilo o sv. Jiří a o sv. Václavu z každého 48 grošů, z osmi chalup pak po 3 groších a z ostatních šesti po 1,5 groši. Tři chalupy byly opuštěné. Biskupství tedy dostávalo z Újezdu  na sv. Václava a na sv. Jiří 26 hřiven a 8 grošů. Rybník už nemohl být obnoven a na jeho místě byla louka, ze které se sváželo 70 vozů sena. Další biskupovy příjmy plynuly z vinohradů, o nichž se hovoří už v roce 1391. Kromě desátků také všechny ryby z rybníků a povinnost obyvatel Újezdu přivážet ke stavění do Brna nebo do Vyškova 40 vozů kamení nebo dříví.

Původní mlýn – nyní Výrobna krmných směsí, a.s.

V roce 1461 osvobodil olomoucký biskup Tas Újezd od práva odúmrtního. Do té doby totiž připadal majetech těch, kdo zemřeli bez přímých dědiců, biskupu olomouckému. Teprve od té doby mohl každý svůj majetek odkázat komukoli za života, nebo  na smrtelné posteli.

Újezdský rybník byl za husitských válek pustý a biskupství jej v roce 1478 pronajalo.

Další důležitou svobodu poskytl Újezdu v roce 1543 biskup Jan. Do té doby museli Újezdští posílat žence na vyškovské panství, takže nestíhali vlastní úrodu. Podle nového řádu platil Újezd za  každého žence pět grošů úředníkovi ve Vyškově, který za tento obnos najímal žence jinde.

Tentýž biskup Jan v roce 1550 prodal Újezd králi Ferdinandovi I. k hradu Špilberku, takže Újezd byl nakrátko zbožím zeměpanským. Už o deset let později koupili od krále hrad Špilberk, a sním i Újezd a Hostěrádky, stavové moravští za 35 000 kop grošů. Ti však obě obce prodali ještě téhož roku olomouckému biskupu.

V roce 1552 nechal král Ferdinand I. vybudovat velký rybník nad Újezdem.

Před třicetiletou válkou měl Újezd 48 usedlostí a přibližně 360 obyvatel. Po válce zbyla osídlených usedlostí jen polovina, ostatek zpustl. Újezd, který se rychle vzpamatoval po husitských válkách, tentokrát stagnoval. Po třicetileté válce do roku 1674 se poměry naopak zhoršily, protože v posledních dvaceti letech byly osazeny jen tři usedlosti, obdělával se jen zlomek půdy a zpustly také vinohrady.

Marie Terezie se snažila zdanit i panské pozemky, a tak v roce 1750 musela přiznat svůj majetek i vrchnost. Ta měla tehdy v držení přes šest měřic vinohradu a rybník s 500 kopami kaprů.  

Újezdští byli povinni vyšenkovat 46 mázů panského vína, platit úrok z gruntů, z vinohradů, ze zahrad, za neodebrané panské víno, z pastoušky, za nepředení panské příze, ze sklepů, řezníci 20 liber loje, mlynář nájem z mlýna. Robotovalo 18 sedláků po celý rok šest dní v týdnu se dvěma koňmi, 23 pololáníků od sv. Václava do sv. Jana dva dny týdně se dvěma koňmi a jeden den pěšky, 10 čtvrtláníků pracovalo od sv. Václava do sv. Jana tři dny v týdnu pěšky, zbytek roku šest dní pěšky a 13 čtvrtláníků za  roboty platilo.

Speciální míra byla pětčtvrtiláník, který platil daně za roboty, za nepředení panské příze, na biskupské vojáky a ještě robotoval jako půldruhláník.

Při žních a senoseči dostával každý robotník bochník chleba o dvou librách (1 libra – 0,5 kg) a o žních pivo (celkem čtyři bečky). Při rybolovu dostával rychtář a konšelé po dvou bochnících chleba a dvou mázech (máz – 1,4 l) piva, robotníci jen bochník chleba.

Protože byla v Újezdu nouze o palivové dříví, přenechávala vrchnost poddaným rákosí z rybníků. Při požáru, neúrodě nebo úhynu dobytka vrchnost poddaným vypomáhala penězi, obilím nebo úlevou od roboty. Újezdský farář dostával od poddaných desátku – část snopu žita a stejně ovsa, 6 zlatých a 39 krejcarů.

Kořeny Újezda

V Újezdu bývaly dva svobodné dvory: Pruskauerův a Flammenův. Pruskauerův statek  měl v držení na počátku 17. století důchodní písař Jan Hanák a po jeh smrti poúmrtím právem připadl biskupství. Tento dvůr byl kardinálem Dietrichštejnem osvobozen v roce 1610 od robot, platů a dávek a byl prodán Alžběte Pergarové z Pergu.

Té bylo dovoleno držet 24 dojnic, 20 jalovic, 300 ovcí a 60 vepřů, které směla pásti na újezdských pozemcích. Předkupní právo však měli biskupové. Tento dvůr za třicetileté války držel Schulz, který ho nechal zpustnout. Později koupil dvůr Martin Bedřich Pruskauer a nově jej vystavěl. V květnu 1659 získal potvrzení všech nadání svobodného dvora a později se mu říkalo dvůr Moravcův a právě parcelací tohoto dvora v roce 1786 vznikla osada Šternov.

Svobodný dvůr Proboštský se na počátku 17. století jmenoval Humprovský. V roce 1674 jej držel Schonwitz a později Babka. Roku 1750 byl majitelem dvora Maxmilian von Flammen, brzy potom ho koupila vrchnost, která jej rozparcelovala a založila na jeho pozemcích ves Rychmanov.

V roce 1834 měl Újezd 50 domů a 272 obyvatel. V roce 1845 byl vystavěn farní kostel sv. Petra a Pavla.

Od roku 1909 je Újezd městysem, nyní Újezd u Brna.

Řeka Litava – Cezava

Název téže řeky je v horním toku Litava, v dolním toku Cezava.

Často se vedou spory o tom, kde je vlastně rozhraní tohoto pojmenování. Podle Dějin Blučiny má Litava název Cezava pod  soutokem s Dunávkou. A 1200 m jižně od hranice blučinského okresu je soutok Svratky a Cezavy, odkud odtékají do Černého moře.

Jméno Cezava má také pravěké sídliště na kopci vlevo před Blučinou. Toto sídliště mělo v pravěkých dějinách jižní Moravy velký význam. Vedla tudy cesta z Podunají Dyjsko-svrateckým úvalem podél Litavy směrem na Vyškov, dále Moravskou branou na Ostravu do Polska a potom až k Baltu pro jantar. Jantarovou cestu dosvědčují i jantarové nálezy na sídlišti Cezavy u Blučiny. I do Ruska se cestovalo tudy, nikdo nešel přes Karpaty.

Z rybníkářského lexikonu: Cézava: Přítok Svratky od ústí do Svratky v Židlochovicích až k jezu mlýna v Rychmanově se všemi přítoky mimo líšeňskou říčku. Míra kapra 40 cm.

Kámen z lomu na Staré hoře

Kámen z lomu na Staré hoře je litothaminový výpenec (označován jako litavský). Litothaminové vápence vznikaly v třetihorním moři – ve vyšších částech spodního tortonu – asi 15 milionů let – a vznikaly usazováním  při ústupu spodnotortonského moře.

Hmotu vápenců vytvořila mořská redochovitá řasa Litothamnion, která vylučuje vápenec ve svých buněčných blanách. Tím vznikaly mocné útesy a jedním z nich je Stará hora, ale i Blučiňák.

V lomu na Staré hoře je vidět souvrství organogenních vápenců s polohami silně vápenatých hrubozrnných písků s vrstvami slínitých jílů.

Ve vápenci je hodně zkamenělin dírkovců, měkkýšů, ulit břichonožců, schránky kelnatek, foraminifery a jiné.

Kámen z lomu se dobýval na stavbu obytných domů, mostů při budování trati a na stavbu Mohyly míru.

Vinařství

Kromě rybníkářství prosperovalo v Újezdě i vinařství.

Poslední výběžek Drahanské vrchoviny – 306 m vysoká Stará Hora, byla na jižních stráních poseta vinohrady a ovocnými sady. Postupem času vinice mizely, ale teď jsou znova zakládány. Vinné sklepy se zachovaly až do dnešní doby ( v Sádkách je jich sedm) a slouží k hospodářské činnosti.

O tom, že újezdské víno mělo výbornou kvalitu svědčí zápis z roku 1465, kdy biskup Tas Černohorský, jako dočasný držitel Újezda, pronajal užitky z panství svému úředníku, vymínil si však,  aby: „Všechny vína, která v Modřicích a v Újezdě do našich desátků přijdou – ty nám dovézti – má lidem kázati“.

Toto víno ochutnával také císař František I., když s císařovnou přihlížel manévrům u Tuřan od hřbitova újezdského a pochvaloval si ho.

V prosinci 1805 kolovala zpráva, že když se 1. prosince utábořila na Staré hoře pomocná vojska ruská, jejich generál se tak nadchl místním vínem, že potom při dobývání Telnice obsazené Francouzi, neuspěl, jak byl opilý.

Kroj

Strarý újezdský kroj nevynikal zvláštním střihem, ani hýřivými barvami.

Starší ženy nosívaly soukenné kabátky zvané „duše“ nahoře s vykasanými, dole úzkými rukávy. Do velkého výstřihu se vkládal hedvábný květovaný šátek.

Muži mívali soukenné vesty, v zimě nosili žluté kožichy, na hlavě vysoké beranice.

Stárky nosily černé botky, široké, naškrobené bílé sukně, které šustěly, pestrou kordulku, hedvábný barevný fěrtoch, vyšívanou “půlku” na krku. Široké barevné pentle splývaly vzadu zároveň se sukní. 
Nosily bílé vyšívané rukávce, na hlavě červený vídeňský šátek, z jehož cípu si dělaly na hlavě rožky.

Stárci nosili vysoké boty, žluté kožanky, červenou korduli s lesklými knoflíky, bílou košili a bílý plátěný klobouk s kytkou.

Rybníkářství

Úrodná půda doliny  litavské (cezavské) lákala hospodáře už za dob Přemyslovců, kde byly zakládány velké dvory, ale i rybníky.

Dnešní úrodná půda při toku Litavy (Cezavy)  jsou vlastně dna bývalých rybníků.

Nejstarší záznamy mluví o 5 velkých rybnících v oblasti újezdských dvorů:

• Začanský (Žatčanský) rybník byl největší z nich a vytrval nejdéle. Bývalo v něm 1000 kop (kopa – 60 kusů) kaprů a byl vypuštěn roku 1834 a na jeho dně vzniklo pole dnes zvané „Rybník“ nebo „Ostrovy“
• druhý největší rybník byl Újezdský, který byl vypuštěn za husitských válek (1421) a v roce 1552 na rozkaz Ferdinanda I. znova napuštěn tak, že zaplavil i část polí, jež císař koupil. Bývalo v něm 600 kop kaprů
• třetí rybník se jmenoval Nesvačil a bývalo v něm 500 kop kaprů 
• čtvrtý, Hraničník, míval 300 kop kaprů
• pátý, Jezírko, se rozléval v místě dnešní obce Nesvačilky, která vznikla roku 1715, ten míval 110 kop kaprů

Pro všechny tyto rybníky se choval potěr v Nadýmači, kam se dovážel z Třebíče.

Povýšení Újezdu na městys

Újezd byl povýšen na městys císařem Františkem Josefem I. – 15. září 1909.

Dekret – František Josef I. povyšuje Újezd na městys 15. září 1909 Vídeň

Čtyři barevné listiny o povýšení jsou uloženy ve fialových deskách se zlaceným znakem Rakouska (dvouhlavým orlem) a opatřeny císařskou červenou pečetí, která je v těžkém kovovém pouzdře na závěsu. Spatřit ji můžete ve Státním okresním archivu Brno – venkov v Rajhradě.

Znak Rakouska – dvouhlavý orel

Na druhém listě je vlastní rozhodnutí o povýšení s datem, na třetím listě podpis  císaře a ministra vnitra. Čtvrtý list je potvrzením obce o převzetí povýšení dne 25. října 1909. Podepsán je starosta obce Jan Matula a radní František Jurák. Je zde již nové razítko obce jako městyse i razítko dosavadní. Celé prohlášení je psáno česky.

Druhý list – Rozhodnutí o povýšení Újezda na městys s datem.

Třetí list – podpis císaře a ministra.

Čtvrtý list – potvrzení obce o převzetí povýšení dne 25. října 1909. Podepsán je starosta obce Jan Matula a radní František Jurák.

K tomuto dokumentu jsou přiloženy čtyři listy:

• informace okresního hejtmanství v Hustopeči k žádosti o povýšení
• žádost téhož hejtmanství o doklad k jednání
• pokyny hejtmanství k povýšení
• záznam MNV v Újezdě u Brna bez bližšího určení z roku 1951:
  V roce 1909 se jednalo jen o Újezd u Sokolnic, ke sloučení Újezda, Rychmanova a Šternova došlo později. 
  Obec už v dubnu, před svým povýšením na městys, získala právo trhů, a to dvou výročních – ve středu před ostatky a na 3. středu v srpnu, a 2 trhy dobytčí – ve čtvrtek po výročních trzích.

Co znamenalo jmenování na městys:

Městys (německy Markt) byl městečko, tedy řemeslnické a tržní středisko regionálního významu, které v rozsahu svého hospodářského působení  a v organizaci svého vnitřního života nedosahovalo úrovně měst. Těšil se různým právům a výsadám, ty však nemívaly takový dosah jako města. Byl menší, neopevněný a značný podíl na výrobě  si udržoval zemědělstvím. Plnoprávní obyvatelé městečka  mívalli statut měšťanů, pánem býval světský nebo duchovní feudál.

Rok 1909 podle Mifkových Pamětních zápisků:

• dne 12. ledna zemřel v Přerově a byl převezen do Újezda a tam pochován Dr. Jan Šantruček – jeden ze zakládajících členů hasičského sboru
• Obec Újezd byla povýšena na městys
• byla dostavěna kruhová cihelna Josefa Pecla
• obvodním lékařem byl ustanoven Dr. Bohuslav Viederman
• 5. června roku 1909 zemřel v Újezdu bývalý učitel na odpočinku Vincenc Smola
• 26. července se nechal u zastávky přejet vlakem Martin Újezdský z Dambořic
• 29. srpna se světila nová škola v Újezdu
• Obec prodala pozemek zvaný Charvatsko občanům na stavební místa
• 27. dubna se utopil Karel Ondrůj (Šternov 21)
• byla zbořeno obecní jatka

Mifkovy „Pamětní zápisky“ z roku 1909.

Svěcení školy v Újezdě u Sokolnic z roku 1909.

Rudolf Kopeček vidí události tohoto roku takto:

• povýšení obce na městys
• otevření nové školní budovy – národní škola č. 284
• likvidace starých újezdských jatek – pěkný prostor v Masarykově ulici
• postavení kaple ve farské zdi k domu č. 39 pro sošku sv. Floriána, která byla nad vjezdem do jatek, dnes ukradena

C.k. okresní hejtmanství v HustopečiV Hustopeči, dne 13. dubna 1909č: 5935/M Povýšení na městys Na žádost ze dne 29. května 1908

JEHO C. a K. APOŠTOLSKÉ VELIČENSTVO ráčilo Nejvyšším usnesením ze dne 15. března 1909 vesnici Újezd nejmilostivěji na městečko povýšiti.

Následkem výnosu c.k. ministerstva vnitra ze dne 20. března 1909 č. 6576 uvědomuje se o tom tímto představenstvo obce s tím podotknutím, že se jemu na vůli ponechává, za příčinou vystavení listiny o tomto Nejvyšším milostivém úkazu za vydání Nejvyššího diplomu o povýšení vesnice Újezdu za městys zažádati.

Nebude-li se při tom činiti nároku na vedení erbu, tedy buď za tento diplom poplatek vyhotovení per 262 K/ dvě stě dvaašedesát korun v kanceláři výpomocných úřadů při ministerstvu vnitra ve Vídni zaslán.

Hodlá-li městys Újezd též povolení ku užívání erbu obdržeti, bylo by nutno dotyčné žádosti připojiti též heraldicky, a to v barvách, provedený návrh dotyčného erbu, který má do diplomu býti pojat, mimo popisu jeho a bylo by konečně přiložiti kvitanci o zapravení taxy za propůjčení  erbu v obnosu 210 K/ dvě stě deset K/ u úřadu dotyčného Taxamtskasse ve Vídni – III, Vordere Zollamtsstrasse Nr. 5, anebo u c.k. berního úřadu v Židlochovicích.

V tomto případě bylo by poplatek za vyhotovení na 350 K zvýšený ředitelství pomocných úřadů ministerstva vnitra zaslati.

C. k. správce úřadu: SlavětínekvPředstavenstvu obce Újezd u Sokolnic

V soupisu církevního majetku na Moravě v roce 1131 se jmenuje Ugezdec, na úředních pečetích po roce 1860 Aujezd bei Brunn. Název Újezd u Sokolnic je neúřední a zavedl jej poštovní úřad v roce 1908.

Obecní pečet

Na pečeti z roku 1749 o průměru 28 mm je v pečetním poli barokní, v bocích vykrojený štít. Na štítě dva zkřížené , uchy dolů obrácené petrské klíče o třech zubech, směřující k bokům štítu.

Dva petrské klíče v pečetním znamení si Újezd zvolil proto, poněvadž náležel k olomouskému biskupství. Proč byl jeden klíč nahrazen šavlí? Zřejmě jako vzpomínka na bitvu u Slavkova. Při povýšení na městys Újezd znak nedostal a nikdy svého pečetního znamení neužíval. Proto se pečetní znamení nestalo znakem městečka a nemělo žádné barvy.

Roku 1874 začal Újezd užívat v pečetním poli klíč obrácený vrchem dolů a dvěma zuby vlevo, zkřížený se šavlí položenou rukojetí dolů, ostřím vzhůru a špicí vpravo.

Po povýšení na městys roku 1909 bylo na razítku stejné pečetní znamení s opisem majuskulou: MĚSTYS ÚJEZD a pak v první čtvrtině 20. stol. s opisem majuskulou: OBECNÍ RADA městyse ÚJEZDA U SOKOLNIC.

Znak a pečeti obcí z různých let: Šternov, Rychmanov, Újezd u Sokolnic.

Kde Újezd najdete (ze starých záznamů …)

Město Újezd leží 15 km jihovýchodně od Brna na rozhraní tří bývalých okresů: hustopečského, brněnského a vyškovského (podle kronikáře, dnes už zcela neplatí).

Leží na pravém břehu Cezavy, pod návrším Křiby a památnou Starou horou (307 m), jimiž se končí výběžky Drahanské planiny, kterou odděluje Cezava od Chřibů.

Na Moravě je 24 Újezdů a tento se lišil názvem Újezd u Sokolnic podle železniční stanice. Na kopci Křiby stojí bílá kaplička sv. Antinína v románském slohu. Půl hodiny od Újezda na Prateckém kopci stojí Mohyla míru ( 26 m) postavená na památku slavkovské bitvy.

Mohyla míru

Do Újezdu patří také dvě samoty: „Stříbrná koule“ u Otnic, cihelna u Telnice a polovina sokolnického nádraží.

Lidová mluva tu má typické znaky hanácké, kroj a lidové výrobky zanikají. Újezd býval rolnickou obcí, ale vinařství a rybníkářství ustoupilo.

K místním průmyslovým závodům patřily: sladovna, mlýn, kruhová cihelna, velkouzenářství R. Vymazala, výroba hořké minerální vody Šaratica a Šternovka.

Dobový obrázek sladovny.

Akcie rolnické sladovny v Újezdě. 

Řemesel a živností bylo v roce 1928 v Újezdu už 98.

V močálech se vyskytovali vzácní korýši, lupenožky a žábronožky. V cihlářské dílně se našly mamutí kosti, na Staré hoře v třetíhorním vápenci zbytky mořského živočišstva, třetihorní písky obsahující žraločí zuby, v písečnicích hnízdí břehule. Na Staré hoře roste vzácný kosatec a rostliny slanomilné.

Nálezy popelnic a skrčených koster jsou důkazy pravěkého osídlení.

Shrnutí – jak to tedy s Újezdem bylo?

Újezd původně vznikl jako spojení několika lén – jako ves.

Z některých svobodných statků se postupně staly vsi Rychmanov a Šternov. Nejstarší zmínka o Újezdu u Sokolnice je z roku 1131.

Koncem 13. století byl Újezd lénem olomouckého biskupství a náležel k modřickému obvodu, po roce 1465 k chrlickému  panství. 15. září 1909 byl povýšen na městečko – městys a bylo  mu uděleno znakové privilegium. V roce  1952 se Újezd sloučil s Rychmanovem a Šternovem a získal jméno Újezd u Brna. Postupně náležel okresům: hustopečskému, židlochovickému, brněnskému, slavkovskému a od roku 1960 patří k okresu Brno-venkov.

Podle Mikulovského sympózia z roku 1978 však první zmínka o Újezdě není z roku 1131, ale až z podzimu 1141 nebo až z jara 1142.