Podle záznamů byl nejstarší újezdský hřbitov u kostela a pohřbívalo se tam do 29. října 1801.

Nový (druhý) hřbitov byl vysvěcen v roce 1801 a první tam byl pochovaný pan Matouš Ocásek z Újezda. Nacházel se na místě, kde je nyní park proti sokolovně. Bylo to tehdy za kovárnou na konci vesnice a byl oplocen deskami.

“Když přišli v prosinci roku 1805 Rusové a tábořili u nás, spálili desky a do velikého ohně házeli brambory, které se u nás začínaly pěstovat.” To zaznamenal v popisu „trojcísařské“ bitvy badatel profesor Alois Slovák.

Teprve později byl hřbitov opatřen zídkou. Jak se obec rozrůstala, byl postupně obestavěn a ocitl se téměř v centru obce.

Vysoký kamenný kříž, který se nacházel uprostřed hřbitova a zůstal i v nynějším parku, dal postavit v roce 1763 zámožný újezdský vinař Ferdinand Florián, majitel lisovny „dolní“ č. 17 a byl u kaple sv. Antonína. Odtud byl v r. 1801 převezen na „nový“ obecní hřbitov. Byli zde pohřbíváni lidé všech vyznání i bezvěrci. V prvních dobách republiky budily pohřby lidí bez vyznání nebo příslušníků československé církve zvědavou pozornost katolíků, často i nesnášenlivé poznámky. Později se začaly na hřbitově objevovat i urny. První urna byla poručíka ruských legií Josefa Staňka, který byl pohřben žehem v květnu roku 1924 v krematoriu v Praze.

V roce 1937 byl hřbitov opraven – byla nastavená zeď, postavená nová brána a opravená pohřební komora.

V druhé polovině dvacátého století byla kapacita hřbitova již naplněna a vedení městyse začalo uvažovat o zbudování hřbitova nového. V roce 1965 předložila 3. Rada MNV vedení okresu Brno-venkov návrh na výstavbu nového hřbitova, který vypracoval ve třech variantách Ing. Karel Černý.

V roce 1974 – 1. listopadu – byl otevřen současný hřbitov za tratí a ve stejné době se přestalo na „starém“ hřbitově pochovávat. 

Na přelomu století – vlastně i tisíciletí, už přestal současný hřbitov kapacitně vyhovovat, začalo se plánovat a projektovat jeho rozšíření a zároveň stavba Smuteční síně, která spolu s římsko-katolickým a evangelickým kostelem slouží jako alternativní prostor pro důstojné rozloučení se zemřelými.

Nová smuteční síň, která je umístěna v bezprostřední blízkosti hřbitova, byla slavnostně otevřena 26. 9. 2012 koncertem houslového virtuosa Václava Hudečka. V roce 2016 byla přistavěna budova – sociálně správní zázemí.

Kolumbárium v prostorách hřbitova bylo postaveno v roce 2017 podle projektu ing. arch.

RYCHMANOVSKÝ HŘBITOV

Rychmanovští evangelíci byli po všechna léta pohřbíváni na hřbitově v Újezdě až do roku 1856. Tohoto roku nařízením c.k. hejtmanství oddělili se od společného užívání hřbitova újezdského a roku 1857 si zřídili evangelíci svůj hřbitov. Za odstoupení z újezdského hřbitova obdrželi pozemek u Rychmanova zdarma, což bylo uznáno c.k. komisařem.

Ve druhé polovině 20. století hřbitov pomalu chátral a roku 2003 byl zrekonstruován do nynější důstojné podoby.

NÁHROBEK

Proč jsou na hřbitově náhrobky? Co se na ně všechno může psát?

Množství náhrobků bývá (bylo) bez označení. Nejčastějším označením je pouhý znak, emblém smrti, například kříž, větévka či zkřížené ratolesti, zhaslá svíce, uhašená pochodeň, lebka se zkříženými hnáty, přesýpací hodiny nebo rodové znamení. V protestantských chrámech bylo v 15. až 17. století zakázáno vyznačovat náhrobky jmény, a proto bylo zavedeno pouhé pořadové číslo, které odpovídalo zápisu v úmrtní matrice. Takto prostý náhrobek měl například v Naardenu i Jan Amos Komenský.

Pokud vezmeme současné náhrobky, které můžete vidět i na tomto hřbitově, pak obsahují identifikaci zemřelého, či jména dalších členů rodiny, data narození a úmrtí, někdy také zaměstnání, tituly či erby. Systematicky se jimi zabývá věda epigrafika.

Další ustálené formule mohou sloužit

• k uctění památky zemřelé osoby, například latinská zkratka R. I. P. (Requiescat in pace = odpočívej v pokoji)
• k útěše pozůstalých (například citáty z bible)
• varování živým: o relativitě a krátkosti života (Prach jsi a v prach se obrátíš, Vanitas vanitatum, Co jste vy, byli jsme i my, co jsme my, budete i vy).